Radka Jenka Šubířová: Stereotypy stojí za to bořit. Řidičkám se snažíme dodávat kuráž

Ženy a auta se nepůjčují. Tuto podivnou hlášku někdy slyšel snad každý. Radka Jenka Šubířová se stará o marketing nového projektu, který zpráchnivělé stereotypy vyvrací. Iniciativa Ženy auta půjčují se pokouší dodat sebedůvěru řidičkám a pomoct samoživitelkám bez přístupu k mobilitě. O její vznik se zasloužila p2P carsharingová platforma HoppyGo, která pod záštitou Škoda Auto propojuje řidiče v částech Česka, Slovenska a Polska. „Půjčování aut samozřejmě funguje po celém světě. Ale nenapadá mě jiná automobilka, která by stála za takhle rozsáhlým carsharingovým projektem,“ zamýšlí se Šubířová.

Jak rádi dnes Češi sdílejí auta?‍

Každý rok vidíme zhruba třicetiprocentní nárůst v objemu jízd, které se uskuteční přes HoppyGo. Už se nám povedlo oslovit dostatečně velkou skupinu uživatelů, takzvaný peer-to-peer carsharing rozhodně není služba pro každého.

Proč myslíte?‍

Pro některé majitele je zkrátka nemyslitelné, že by své auto s někým sdíleli a neexistuje nic, co by je k tomu přesvědčilo. Navíc u ní záleží na mezilidské komunikaci a spousta lidí si zkrátka nechce povídat, když rychle potřebuje půjčit automobil. Některým nevyhovuje fáze, kdy se musí domlouvat na předání a chovat se k cizímu vozu skoro jako ke svému. Lidský aspekt tady hraje důležitou roli. HoppyGo má navíc geografické mantinely – rozhodně nejsme pragocentričtí, ale prostředí velkých měst carsharingu stále nahrává. 

‍Věříte, že se vaše uživatelská databáze rozroste s další generací, která už nebude mít takovou potřebu vlastnit svůj vůz?‍

Ano, domníváme se, že vlastnictví automobilu už pro mladší generace nebude tolik zajímavé, ať už z finančních či enviromentálních důvodů. Vlastnictví auta pro mladé nyní ztrácí důležitost, nepotřebují si zvyšovat společenský status tím, že mají takové nebo makové auto. Z různých výzkumů jsme ovšem objevili, že témata životního prostředí pro většinovou českou populaci bohužel zatím nejsou zas tak důležitá. Naše konkurence v zahraničí svou komunikaci staví na životním prostředí, snaží se tedy zabránit přibývajícímu počtu aut v ulicích měst. Češi u automobilů momentálně zohledňují hlavně otázky ceny a flexibility, mají tedy jiné motivace, proč vůbec carsharing využívat. 

‍Odstartoval carsharing v Česku o něco později než ve zbytku Evropy?‍

Jak už to tak bývá, inspirace pro vznik projektu HoppyGo přišla ze zahraničí. Zejména z USA, kde podobná služba jménem Turo existuje již od roku 2009. Svým pojetím a rozsahem je však HoppyGo na trzích, kde působíme, i dnes stále unikátní. Většina služeb, které se prezentují jako carsharing, totiž fungují jako jednosměrné free-floating služby.

‍Patří mezi vaše klienty zejména expati žijící ve větších městech?‍

Správná úvaha, komunita expatů je pro nás velmi důležitá. Účastnili jsme se i expatských setkání, cizinci jsou v našem případě jednou z nejrelevantnějších skupin. Člověk, který se například z New Yorku přestěhuje do Prahy a nemá služební auto, dobře zná model carsharingu a není k němu skeptický. Češi jsou občas trochu podezíraví a hledají háček, z expatů takové obavy nečiší.

‍Podpora samoživitelek

Jaké emoce ve vás vyvolává ambivalentní hláška „ženy a auta se nepůjčují“?‍

Může znamenat, že jsou ženy a auta to nejcennější ze všeho. Na druhou stranu v sobě nese určitý materializační aspekt. Denně jsme tuhle frázi viděli v komentářích pod příspěvky HoppyGo na sociálních sítích. Tuším, že na Slovensku se podle všeho „nepůjčuje“ ještě dýmka. Chtěli jsme reagovat na stereotypy zakořeněné v naší společnosti, dokonce se nám ani nepodařilo najít ekvivalent v angličtině či němčině. Už několik let zpátky jsme se rozhodli, že jde o téma, za které stojí bojovat. Chtěli jsme tenhle pohled otočit v něco dobrého, a proto vznikla iniciativa Ženy auta půjčují.

‍S jakými klišé jste se při přípravách iniciativy setkala?‍

Zkoumali jsme, jak moc stereotyp podporují samy ženy svými postoji a chováním. Tedy jestli se pokouší změnit pohled na řidičky. Přišlo mi zajímavé, že mnoho žen vlastně s některými názory souhlasí a automaticky se v oblasti mobility podceňují. Prostřednictvím výzkumů jsme se snažili řidičkám dodávat kuráž a povzbudit je. Některé studie mimochodem potvrzují, že ženy za volantem nemají potřebu se předvádět, a tudíž bývají ohleduplnější než muži. Stereotypy stále panují a stojí za to je bořit.‍

Vedle boření stereotypů ale především poskytujete automobily ženám, které k by k nim jinak neměly přístup.‍

Přesně tak. Celá iniciativa stojí na principu, že chceme řidičkám dodat sebedůvěru a vyzvat je, aby pomohly jiným ženám, které jsou na tom třeba o něco hůř. Pokoušíme se pomáhat například matkám samoživitelkám, jde o skupinu, která má přístup k mobilitě zpravidla těžší. Bojují s finanční stránkou a v posledních letech se auta stala ještě více nedostupná kvůli inflaci a ceně pohonných hmot. Nyní připravujeme možnost řidičských lekcí a kondičních jízd. Řízení cizího vypůjčeného auta totiž může řidičky stresovat, najednou mají v rukou cizí majetek. Naší ambasadorkou se stala rallye jezdkyně Olga Roučková, která by zájemkyním v rámci workshopů také pomohla. 

‍Napadá vás konkrétní příběh ženy, které jste skrze vaši iniciativu pomohli?‍

Už jsme opakovaně pomohli asi patnácti ženám. Zmínila bych například jednu matku, která po soudním procesu bohužel přišla o dítě a se svým otcem se odstěhovalo o více než 200 kilometrů dál. Sama auto neměla a chtěl dceru pravidelně navštěvovat. Díky Ženy auta půjčují se už asi šestkrát mohla vypravit, aby viděla své dítě a strávit s ní víc času. Snažíme se s konkrétními řidičkami budovat dlouhodobější vztahy. Tím, že někdo přidá své auto na naši platformu, se generuje tisíc korun do společného banku, ze kterého pak další ženy mohou čerpat a vůz si vypůjčit zadarmo. Velikou roli zde hraje také pomoc ze strany Kooperativy, která na podporu mobility žen samoživitelek věnovala 100 000 Kč.

‍Mateřská není překážkou

Baví vás dělat marketing projektu, který stojí na pozitivních a dobře komunikovatelných hodnotách?‍

Řekla bych, že se vlastně dělá tak trochu sám. Naše vize mluví sama za sebe. Zároveň ale jako start-up musíme brát v potaz, kolik peněz jsme schopni do kompletního marketingu investovat. Vedle doslovných reklam o půjčování aut se snažíme hlavně budovat brand, který promlouvá k lidem. Boříme stereotypy a zajeté modely vlastnictví, které s sebou přinášejí potřebu dělat něco navíc. Zakládáme si na příbězích, které sdílíme dál, protože je podle nás potřebuje slyšet celá společnost. 

‍Zaznamenali jste mimo samoživitelek i jiné případy, jak vaše projekty pomáhají?‍

Ženy auta půjčují a zároveň tak trochu přispívají cirkulární ekonomice. Jedna žena si přes HoppyGo půjčila auto a domluvila se s jeho majitelem, že ho využije na rozvážku jídla. Jezdila autem po městě a vydělávala si za volantem půjčeného auta. Samozřejmě vše závisí na vzájemné domluvě mezi oběma stranami. V případě maminek vše zapadlo do sebe – zápůjčky můžou být jen pro radost, ale někdy pomůžou i z existenciálního hlediska. Stále se snažíme registraci i používání našich služeb zjednodušit a automatizovat, aby ho mohlo příjemně používat co nejvíce lidí.

‍Dokážete určit, co vás na práci okolo HoppyGo nejvíce baví?‍

Dříve jsem pracovala v agenturách, ale dospěla jsem do bodu, kdy jsem cítila, že to chce nějakou změnu. Začala jsem proto dělat ve světě carsharingu a start-upů, tedy prostředí, které mi dávalo smysl. Vážím si přidané hodnoty pro společnost, naším smysluplným projektem pomáháme městům i lidem. Myslím, že se podílíme na změně přístupu k mobilitě. Osobně si velmi vážím toho, jak funguje celý náš pracovní kolektiv. V marketingovém týmu jsme mimochodem tři ženy na mateřské. Těší mě, že pracuji ve firmě, která nevidí porod a následné mateřství jako překážku na několik let – jsme schopni spolupracovat flexibilně. Doufám, že bude na českém trhu přibývat společností, které dávají najevo, že s ženami (nejen) po mateřské dál počítají.